Mým přátelům aneb malé podobenství o mně

Už delší dobu sem chci napsat tento příspěvek, jehož obsah vám dlužím. Konečně na to mám teď čas, klid, odhodlání a věřím, že i to nejpotřebnější, sílu a vedení od Pána. To, co sem píšu, se mi nepíše právě nejsnadněji, nutno dodat, že z velké části mou vlastní vinou, a je to určeno především vám, mým přátelům nejbližším, blízkým i vzdálenějším. A chci vám touto cestou sdělit o sobě to, co někteří z vás ví, jiní to možná jenom tuší a další to ani netuší. Píšu to právě proto, že právo vědět to máte všichni bez rozdílu. Jedná se o to, že nejsem křesťan – katolík, nýbrž křesťan – nekatolík.

Dlouhou dobu jsem se snažil určitým způsobem „balancovat na plotě“ mezi křesťanskými zahradami katolickou a nekatolickou. Vždy jsem se snažil zaměřovat na věci, které věřící spojují, ne rozdělují a usiloval jsem o to být křesťanem, který je Bohu užitečný, má s ním v srdci vřelý vztah a touží růst v Kristu ve víře, naději a lásce. Usiluji o to stále. Záhy jsem si však uvědomil, že, ať chci, nebo ne, onen plot, na němž sedím, je nutně součástí jedné z těch zahrad, že neexistuje žádné mezi a že i já, jakkoli se ho mohu léta snažit zašlapávat do země, otevírat v něm brány nebo dělat, že ho nevidím, jsem, tak jako plot, plnohodnotnou součástí jedné ze zahrad a že bych měl slézt dolů a postavit se jednoznačně na jednu stranu…

Je mi velmi líto, že jsem dřív nebyl schopen a ani jsem nechtěl chytit příležitost vážně o tomto promluvit s mnohými z vás v osobní rovině. Můžete být mým jednáním právem pohoršeni, šokováni, nemile překvapeni a kdoví, co ještě, něco snad možná někteří taky začínáte lépe chápat, ví Bůh. Každopádně to byla má velká chyba, za níž se stydím a prosím Pána i vás, odpusťte mi.